WTA - je celosvětově uznávaná směrnice

pro sanaci staveb a péče o památky

WTA (Wissenschaftlich-Technische Arbeitsgemeinschaft für Bauwerkserhaltung und Denkmalpflege e.V.) je odborná organizace zaměřující se na zachování a obnovu historických budov. V oblasti sanačních omítek vytvořila směrnice, jako je WTA 2–9–04/D, které definují požadavky na materiály a postupy pro účinnou sanaci vlhkého a zasoleného zdiva.

Podhoz

Podhoz je vrstva, která zajišťuje přilnavost k podkladu. Obvykle se nenanáší celoplošně, ale ve formě síťovitého pokrytí, přičemž pokrytí by mělo činit přibližně 50 % plochy. Výjimkou je špric na minerálním stěrkovém hydroizolačním systému, kde je požadováno 100% pokrytí. V takovém případě je nutné použít materiál s odpovídajícími vlastnostmi podle směrnic WTA (hloubka průniku vody za 1 hodinu musí být větší než 5 mm). Výhodou podhozu je jeho odolnost vůči sulfátovým solím.

Podkladní omítka WTA

Podkladní omítka slouží k vyrovnání větších nerovností podkladu (vyrovnávací omítka) nebo jako vrstva pro lepší ukládání solí v případě silně zasoleného podkladu (pórovitá jádrová omítka WTA).

Sanační omítka WTA

Sanační omítka WTA se obvykle nanáší v tloušťce 20 mm (v kombinaci s porézní jádrovou omítkou lze tloušťku snížit na 15 mm). U vícevrstvých systémů musí mít každá vrstva minimálně 10 mm. Celková tloušťka sanační omítky by neměla přesáhnout 40 mm (s výjimkou spár).

Povrchová úprava

Pokud sanační omítka WTA nevyhovuje požadavkům na požadovanou povrchovou strukturu, nanáší se jako vrchní vrstva minerální štuková omítka, která splňuje technické požadavky sanačního systému WTA. Nátěry a jiné vrchní vrstvy nesmí negativně ovlivnit propustnost systému pro vodní páry.